Crustová veličina ze švédského Göteborgu na posledním albu plnými hrstmi nabírá i z deathmetalové tradice svého města. Sedmá řadovka, pojmenovaná „Hexhammaren“, je současně zvukově učesanější než její předchůdci, rozumějte stále v intencích svého ušudlaného žánru. Melodika je mnohem vybroušenější a chytlavější než kdykoliv jindy. Celkem chápu, že tohle se fanouškům, kteří přísahají na první alba MARTYRDÖD, asi nebude líbit, ačkoliv v jádru to je stále podobná frajerská fůze, co si bere to nejlepší z d-beatu, death a black metalu.

Album je rozhodně nejpřístupnější z celé tvorby kapely. Někdy mám i pocit, že kdyby zpěv nebyl takovou zahleněnou špínou, najdou si k „Hexhammaren“ cestu i fandové folk metalu a podobných metalových subžánrů, jež si na košatých melodických linkách zakládají. On ten folklórní náběh v kytarách tady vlastě vždycky byl, ale asi nikdy nevystrkoval nos tak okatě. Pro mnohé to bude krok k mainstreamu, ale MARTYRDÖD ho dle mého bez potíží ustojí, protože to, jak pracují s melodií, vnímám jako aranžérské zrání, nikoliv posun k „popu“. Hravost, kterou mají heroických vyhrávkách skladby jako „Nästa Syrien“ nejsou ničím jiným, než kvalitně odvedeným kytarovým řemeslem. Hned v další skladbě „Cashless Society“ beztak dokazují, že nezapomněli ani válcovat, ani na poctivou metalovou riffařinu.

Novým MARTYRDÖD se daří kličkovat. Mnohé postupy hrají na první signální, ale mají současně poměrně dlouhou trvanlivost. Ještě se mi je od vydání alba nepodařilo oposlouchat. Melodika sedí na rozjetém crustovém vlaku, který nezadržitelně frčí kupředu, a ačkoliv jsem zmínil, že zvuk není zdaleka tak zubatý a hrubý jako třeba na „In Extremis“, stále si zachovává určitý nános nepostradatelné špíny. „Hexhammaren“ neudělalo tak velký posun, jak by se možná mnohým mohlo zdát, a nikdo to vlastně po MARTYRDÖD ani nechce. Největší změnou tak možná bude label, neboť předchozí tři alba vypouštěl do světa Southern Lord a nově se Švédi upsali stáji Century Media.